Nepouštěj se mé ruky je krimi symfonií s vůní exotiky
19. 9. 2018 10:53 | Michel Bussi

Nejnovější román z pera mistra francouzské krimi Michela Bussiho se jmenuje Nepouštěj se mé ruky. Příběh nás zavádí na létem vonící karibský ostrov Réunion, a i když autor má na své pažbě už o něco zdařilejší díla, jeho jedinečný styl je zárukou, že zklamáni nebudete. Kdo má rád propracované příběhy, zvraty a spoustu nečekaných zápletek, chybu s touto e-knihou určitě neudělá.

Na pohádkovém ostrově Réunion v jednom pohádkovém resortu se rozhodne strávit prázdniny rodina Bellionovic. Ze začátku budí zvědavé a tak trochu i závistivé pohledy. Martial je charismatický, sebejistý muž, Liane zase manželka, kterou by díky její kráse a vybranému chování chtěl mít po svém boku každý. Překrásná šestiletá dcerka Sopha jejich dokonalost jen korunuje.

Jenomže pak najednou Liane zmizí a zůstane po ní jen rozházený pokoj. Vše nahlásí Martial, který s policií víc než ochotně spolupracuje. Když se ale ve společném pokoji najdou i krvavé stopy, všechno se mění. Coby hlavní podezřelý pak Martial v jednu chvíli vezme Sophu a před policií začne prchat. Anebo jen svádí boj s časem, aby zachránil Liane, která by možná ještě nemusela být mrtvá?

Další e-knihy od Michela Bussiho

Francouzský autor Michel Bussi je podle synopse ke knize druhým nejprodávanějším autorem současnosti. Jeho hlavní devizou jsou hned tři vlastnosti, kterými se odlišuje od ostatních autorů. Předně předtím, než o něčem začne psát, se s předmětem velmi dobře seznámí. Skvěle to bylo vidět jak u detektivky Vážka, jejíž podstatná část se odehrávala ve francouzské části Pyrenejí, tak hlavně v románu Černé lekníny, který do nejmenších detailů vymaloval impresionistické město Giverny.

Když nás pak Michel Bussi v detektivce Nepouštěj se mé ruky provádí pátráním detektivů po zmizelé Liane anebo spolu s Martialem a Sophou prcháme napříč ostrovem, zdá se, jako bychom na Réunionu v tu chvíli skutečně byli. Což je představa, za kterou se zlobit asi nemůže vůbec nikdo.

Ještě podstatnější devizou autora je ale jeho nezaměnitelný poetický styl psaní. Po přímočarých angloamerických thrillerech nebo temně zvrácených severských krimi je Michel Bussi doslova osvěžením. Ano, mrtvoly a krev tu samozřejmě taky nechybí a dokonce i Bussi nemá pro některé své postavy slitování. Při čtení jeho románů máte ale tak nějak pocit, že uronění každé kapky krve není z plezíru, že bylo nevyhnutelné.

Ještě třetí vlastnost jeho díla lze vyzdvihnout, a to je detailní propracování děje. Autor věci dokáže pořádně zamotat, a tak je dobré číst opravdu pozorně. Když se k tomu připočítá jeho zlomyslnost s oblibou zavádět čtenáře do bludišť i slepých ulic, může se vám celkem jednoduše stát, že se ztratíte. Pokud ale vydržíte, Michel Bussi vás pak s genialitou jemu vlastní dovede zpátky k meritu věci a ten vám často vyrazí dech.

Právě tento poslední bod v porovnání s výše zmíněnou Vážkou i Černými lekníny trochu pokulhává. Zatímco u Vážky po závěrečném rozuzlení a posledním slovu románu zbyla jen překvapením otevřená ústa a zatímco Černé lekníny zase zanechaly neuvěřitelně nádherný pocit uvnitř, rozuzlení Nepouštěj se mé ruky (anebo spíš kdo je hlavní zlořád) se zhruba v polovině knihy dalo odhadnout.

I tak ale samozřejmě čtete dál, třeba jen díky nádherným stavbám vět, které Bussi volí, díky velmi reálnému vykreslení postav anebo díky jeho jedinečné imaginaci.

Shrnuto a podrženo, Nepouštěj se mé ruky asi není nejlepším dílem, které Michel Bussi napsal. S tak vysokým standardem, který je pro tohoto spisovatele typický, se ale i tak jedná o jeden z nejlepších krimi příběhů, po kterém teď můžete sáhnout. Pokud si tedy chcete odpočinout od Ameriky nebo severu Evropy, detektivka Nepouštěj se mé ruky je jasná volba.