Druhý román Pauly Hawkins Do vody má pár mušek, i tak se ale čte jedním dechem
1. 4. 2020 7:57 | Patricie Kolohnátková

Do nabídky O2 Knihovny přibylo před krátkou dobou nakladatelství Ikar. To je primárně zaměřeno na světové romány na ty pro ženy a v jejich nabídce se najde také pár detektivek. Jednou z autorek je Britka Paula Hawkins, která se proslavila Dívkou ve vlaku. Jejím v pořadí druhým vydaným dílem je Do vody, psychologický román, ve kterém nechybí napětí ani tajemno. Jaký je, prozradí naše dnešní recenze.

Velmi očekávaný druhý román britské autorky psychologických thrillerů Pauly Hawkins se jmenuje Do vody. A i když není tak propracovaný jako tolik opěvovaná prvotina Dívka ve vlaku, většinu čtenářů zklamat nemůže. Paula Hawkins je totiž natolik skvělou vypravěčkou, že si vaši pozornost udrží až do poslední kapitoly.

Román Do vody začíná v momentě, kdy se v ospalém anglickém městečku Beckford nalezne tělo utonulé svobodné matky. Zvláštní je, že jde o stejné místo, kde se před pár měsíci utopila i nejlepší kamarádka její dcery. I když má dcera jasno, že matka ze světa odešla dobrovolně, rozbíhá se vyšetřování. Nejen proto, že tyto dvě ženy nebyly rozhodně první, jejichž život v temné tůni vyhasl…

Paula Hawkins si pro svůj nový román zvolila formu vyprávění z pohledu více postav, které se za sebou střídají v krátkých kapitolách. Tento prostředek dodal celému příběhu obrovský spád stejně jako postupné odkrývání dávného tajemství i dalších vrstev příběhu. Občas se zdá, že je tu postav možná až moc, všechny ale mají své střípky, které nutně musí zapadnout do mozaiky, aby byla na závěr kompletní.

Co je na knize fantastické, je její atmosféra. Odehrává se v Anglii, a tak je plná autentického sychravého počasí, deště, větru a za nehty zalézající zimy. Ano, severské detektivky jsou v tomto ohledu ještě trochu jiný kalibr, i tak je ale osvěžením přečíst si román, z něhož nálada místa doslova čiší.

Ve druhé knize se Paule Hawkins několik věcí nepovedlo na jedničku s hvězdičkou. Tak třeba ony postavy: hodně dlouho trvá, než se v knize dokážete vůbec s někým ztotožnit, někoho si oblíbit. Všechny (snad až krom jedné) mají totiž ve skříni zavřeného aspoň jednoho kostlivce, kvůli kterému se chovají občas zvláštně, někdy iracionálně a kdybyste proti nim v některých chvílích stáli, možná byste je i profackovali. Což až na hrstku veleděl není nikdy dobrým znamením, natož aby se takový příběh dokázal hluboce vepsat do srdce a do paměti a čtenář by se k němu s láskou vracel.

I přes výše zmíněné drobné nedostatky se Paule Hawkins nedá upřít jedna obrovská deviza. Tou je její vypravěčské nadání, které spolu s dávkováním informací přesně ve správnou chvíli dodává celému ději na dramatičnosti. A vás od knihy jen tak nepustí.

Do vody asi není románem, který byste si ve své čtečce hýčkali a po přečtení se nemohli dočkat, až se do něj pustíte znovu. Je to spíš průměrná detektivka, která nemá nijak přehnaně sofistikovanou a promyšlenou zápletku a chybí jí také hrdinové, ke kterým byste dokázali přilnout. Čte se ale skvěle, takže pokud hledáte napínavé čtivo, které vás na několik večerů pobaví, sáhnout po knize Do vody je určitě správná volba.

Na závěr ještě dodejme, že audioknihu Do vody načetla Jitka Ježková, Dívku ve vlaku pak dostaly na starosti Petra Špalková, Tereza Bebarová a Lucie Pernetová.