Napínavý bestseller britského autora
16. 1. 2018 17:09 | Patricie Kolohnátková

Stopy v krvi jsou detektivní prvotinou britského autora Steva Robinsona. Román čtenáře seznamuje s genealogem Jeffersonem Taytem, jemuž nikdo neřekne jinak než JT. Ve svém oboru zatraceně dobrý, a proto dostává jen nejprestižnější případy. Ten nejnovější ho z rodných Spojených států zavádí až na anglický venkov, kde musí rozplést jednu stovky let starou hádanku. Už záhy je ale jisté, že u toho půjde o život, a to nejen JTmu, ale i mnoha dalším.

Zajímají vás rodokmeny nebo jste se už snažili pátrat po své rodinné minulosti? Potom je vaším člověkem genealog Jefferson Tayte. Ten dostává případ, jenž se zpočátku jeví jako hračka. Najímá si ho zámožný Američan, který by rád své manželce věnoval rodokmen její rodiny.

Vše probíhá hladce, pak ale JT dojde do roku 1783. Rodina Fairbourneových, jež do té doby žila v Americe, se po skončení války za nezávislost na Koruně rozhodne vrátit do Anglie. Tam ale všechny stopy končí. JT se proto bude muset i přes svoji fóbii z létání vypravit přes oceán také, aby se pokusil dávno zmizelou rodinu najít. Čeká na něj nádherná cornwallská příroda, ale také hned několik protivníků, kteří by udělali cokoliv, aby události staré stovky let nikdy nevyplavaly na povrch.

Stopy v krvi nejsou klasickou detektivkou, spíš románem s detektivními prvky. Na svižnosti přidává střídání historické a současné linky, autor ale mezi staletími přehnaně neskáče, a vy tak nemáte pocit, že by vás chtěl někam jiném odvléct pokaždé, co se do jedné z linií pořádně začtete. Oba děje se totiž pěkně doplňují. A rozuzlení příběhu? Patří k těm uhodnutelným, určitě ne ale na první dobrou.

Co příběhu lze naopak vytknout, je jeho místy až trochu zbytečná košatost. Steve Robinson nám ve Stopách v krvi na několika málo stránkách představí tolik postav, že je poměrně těžké se v nich zpočátku zorientovat - nakreslit do e-knihy rodokmen či plán vesnice, kde se příběh odehrává, by k pochopení některých reálií zvlášť na začátku hodně pomohlo.

Tak trochu nanicovatá je ale i samotná hlavní postava, genealog Jefferson Tate. Dokonalý není určitě, má obezitu, řadu neuróz a místy je tak trochu morous zahleděný sám do sebe, to ale problém není. Snad žádný z moderních vyšetřovatelů, s nimiž se setkáváte v detektivkách či thrillerech, není superhrdina, většina z nich pije jak duha, vykouří krabičku cigaret, nedokáže si najít stálého partnera, s kolegy se nemusí a obsedantně kompulzivní poruchu má v pokročilém stádiu.

Ve Stopách v krvi, které jsou prvním románem z celé série o tomhle genealogovi, je ale zatím JT spíš nemastný než slaný. Ano, nakonec se mu povede vypátrat, jak to s těmi Fairbournovými bylo a po cestě se i zachová jako hrdina, zdát se vám ale o tomhle těžkopádném tlouštíkovi, co pro vtip chodí spíš dál než blíž, asi nebude.

A s tím možná souvisí i třetí muška, jíž Stopy v krvi mají. Protože je příběh zpočátku poměrně zamotaný a protože se vám s hlavní postavou neztotožňuje úplně jednoduše, kniha se zpočátku rozjíždí jen velmi pozvolna. Několik desítek stran se tak možná budete muset přemlouvat, abyste ji neodložili a četli dál. Dát ji ale v tomto bodě do hromádky nikdy nedočtených knih by byla vážně škoda.

Jak bude děj pokračovat a vy budete stále přemítat, jestli se vám e-kniha líbí, nebo ne, z ničeho nic se najedou přistihnete, že mezi tím vším přemítáním zuřivě obracíte jednu stranu za druhou. A že Stopy v krvi najednou nemůžete odložit - až třeba do pozdních ranních hodin.

Stopy v krvi pravděpodobně nebudou tím nejlepším, co jste kdy četli. Důvodů, proč si e-knihu stáhnout do čtečky nebo smartphonu je ale i přesto celá řada. Za prvé jsou to zajímavé informace o genealogii, protože co si budeme povídat, asi každý z nás někdy zatoužil nahlédnout do minulosti své rodiny. Těmi dalšími důvody jsou poměrně solidně vystavěný příběh, poetické vykreslení anglického venkova i velmi zajímavá historická linka. A pak samozřejmě zvědavost, jak se příběh rozuzlí.

Stopy v krvi jsou tak detektivním románem, jenž ve vás asi nebude rezonovat dlouhé měsíce, za přečtení ale určitě stojí. A my se i přes jeho drobné nedostatky těšíme na další díly s Jeffersonem Taytem, které už v češtině stačily vyjít.