Co myslíš, co vidí

Co se stane, když si domů přinesete psa z ulice? Máte pocit, že jste ho zachránili. Ale co si o tom myslí on? Vyhlásí vám válku. Snad také proto, že země, ve které spolu žijete, od jisté chvíle skutečnou válku vede a životy vás všech se najednou odehrávají v ustavičném napětí a pohybu. To přece ten pes neměl vůbec zapotřebí, začíná docházet i vám. Mohl si poklidně žít na území krachující továrny. Jenže vy jste se ho rozhodli zachránit. A tak vám nezbývá než se ptát po tom, jak situaci vnímá on, a s hrdiny románu-eseje Aleny Machoninové opakovat: „Co myslíš, co vidí?“

Je to kniha o soužití – spíše mezidruhovém než mezilidském. O tom, že často krachuje pro nedostatek empatie, pro neschopnost přijmout, že druhý (jedno zda člověk nebo zvíře) skutečnost vnímá jinak. Podobně jako v Helle (2023) v ní autorka rozmývá předěly mezi žánry, mezi realitou a fikcí a nabízí svět viděný skrze cizí umělecká díla. Tříštící se románové vyprávění pohromadě drží nevelké eseje o knihách, performancích, obrazech, které pracují s lidským pohledem na zvířecí, převážně psí svět. Mezi jejich hrdiny jsou Beuysův Little John, Máraiův Čutora, Vladimovův Ruslan, Flush Virginie Woolfové a mnozí další. Avšak více než o psech i ony pojednávají o rozumění druhým.