Děti Volhy

OSUDY MALÉHO ČLOVĚKA V BĚHU VELKÝCH DĚJIN

Osudy povolžských Němců koncentrované v příběhu venkovského učitele němčiny, s nímž od roku 1916 do roku 1946 prožijeme třicet hladových, krvavých, revolučních, a přesto nesmírně zajímavých let.

Do Ruska přišli na pozvání carevny Kateřiny Veliké němečtí kolonisté, kteří se usadili u řeky Volhy, věnovali se zemědělství, a přestože žili téměř v kazašských stepích, uchovali si vlastní jazyk a kulturu. Po vzniku SSSR vznikla Autonomní sovětská socialistická republika povolžských Němců. V roce 1941 je tato republika v reakci na napadení Německem zrušena a povolžští Němci vysídleni na Sibiř a do pracovních táborů. Tolik „velké“ dějiny, které autorka Guzel Jachina pečlivě nastudovala a umí je atraktivně převyprávět. Největší síla příběhu je však v „malých“ dějinách, které prožívá vesnický učitel němčiny Jakob Ivanovič Bach. Poetická duše, která většinu příběhu mlčí, žije nejprve se svou partnerkou, pak se svou dcerou téměř mimo systém, rokům neříká podle čísel, ale podle toho, co výrazného během nich zažil („rok mrtvých dětí, rok nebývalé úrody“), a když sepisuje pohádky svých krajanů, všimne si, že začínají ovlivňovat realitu. Se šulmajstrem Bachem prožijeme od roku 1916 do roku 1946 třicet hladových, krvavých, revolučních, a přesto nesmírně zajímavých let.

GUZEL JACHINA
Tatarská spisovatelka a scenáristka. Narodila se v Kazani, hlavním městě Tatarstánu, do rodiny lékařky a inženýra. Doma se mluvilo tatarsky, ruštinu se začala učit až s nástupem do školky. Na státní univerzitě vystudovala fakultu cizích jazyků, posléze se přestěhovala do Moskvy, kde na filmové škole absolvovala scenáristiku. Jako spisovatelka debutovala v literárních časopisech Něva a Okťabr dvěma krátkými povídkami. Přestože se její první román Zulejka otevírá oči (2015) stal v Rusku literární senzací a dnes je vysoce ceněn, autorka pro něj dlouho hledala nakladatele. Kniha poté posbírala několik významných cen. V Dětech Volhy přibližuje folklor a životní styl povolžských Němců, který byl jejich deportací v roce 1941 zcela zničen. Román získal několik literárních ocenění včetně ruské státní ceny Velká kniha a byl dosud přeložen do sedmnácti jazyků. Česky vyšla i její zatím poslední kniha Vlak do Samarkandu. Jachina v současnosti pracuje v oblasti reklamy a marketingu, je vdaná a má dceru.

LUKÁŠ HLAVICA
Český rozhlasový a divadelní režisér, herec, spíkr, dabér. Pochází z umělecké rodiny, jeho dědeček i otec (Miloš Hlavica) byli herci, strýc je operní pěvec. Maminka Růžena Merunková je také herečka. Absolvoval obor herectví na pražské DAMU. V současné době zde působí jako pedagog. V televizi vytvořil roli v seriálu Zdivočelá země, Osmy, Případ s koncem, ve filmech hrál například v Sametových vrazích, Osmy, Swingtime. Zaujal režiemi v Dejvickém divadle (Karamazovi) a v Divadle na Jezerce (Mandragora). Díky své hlasové kultuře a výjimečnému témbru patří k nejlepším českým rozhlasovým, dabingovým a audioknižním interpretům.

Nahrávka vznikla podle knihy Guzel Jachina Děti Volhy vydané nakladatelstvím Prostor v roce 2020. Published by arrangement with ELKOST Intl. Literary Agency. Text © Guzel Yakhina, 2018. Z ruského originálu Дети мои, přeložil Jakub Šedivý. Translation © Jakub Šedivý, 2020. Čte Lukáš Hlavica. Režie a zvuk Nikolaj Ivaskiv. Technická redakce Jaroslav Janda. Vyrobilo studio Soundguru. Cover design a úprava obalu pro CD Kristýna Pokojová. Odpovědný redaktor Vojtěch Machálek. Vydalo Tympanum, s. r. o., ve spolupráci s nakladatelstvím Prostor, s. r. o., 2025.

Audiokniha Děti Volhy, autorka Guzel Jachina, čte Lukáš Hlavica.