A2 – Čtenářství digitálního věku 20/25

editorial

Začal školní rok, a tak učitelstvo opět oprá- šilo seznamy povinné četby, hrůzu z komik- sů a tradiční lamentace nad tím, že čtenářská gramotnost nevzkvétá. Vyjadřuje obavy z „digitální demence“ a varuje před „hni- lobou mozku“ či „mentální mlhou“, zkrátka před poklesem kognitivních schopností, který zapříčinilo nadměrné konzumování triviálního, algoritmy generovaného online obsahu. Stručně řečeno: děti čumí do mobilu (nebo na jiné displeje a obrazovky), nečtou a hloupnou.

V čem a jak se změnila situace literatury? A jak se proměnilo čtenářství digitálního věku? A jak by na to měla reagovat škola? Oslovili jsme autorky a autory, kteří se zabývají (dětským) čtenářstvím nebo literaturou pro děti. A všichni navíc mají pedagogickou zkušenost. Nabízejí různé odpovědi a perspektivy, ale v jednom se shodují: všichni čteme víc než kdy jindy. I děti čtou – jen prostě jinak a jinde.

Jana Segi Lukavská upozorňuje na žánr wimmelbuchu, „knihy, v níž se to hemží“ a která svádí k pomalému čtení. Jitka Nešporová uvažuje o tom, jak virtuální a rozšířená realita dokáže ze čtení udělat imerzivní prostorový zážitek. Barbora Valentová Voráčová představuje storytelling jako dramaterapeutickou metodu. Eva Marková komentuje výzvy, které může přinášet školní praxi orientace na transmedialitu či populární narativy. Kamil Činátl zdůrazňuje, že literatura se ocitla v pozici minoritního média, a zmiňuje nefunkční edukativní modely. Ani ty, které z jakési setrvačnosti stále fungují, jako například koncept národní literatury, však nenabízejí přesvědčivý argument, proč číst. Tereza Matějčková vrací do hry platónské obavy z písma, revival orality, a upozorňuje na důsledky úbytku ticha. Eva Krásová se ptá, k čemu bude v éře obratně stylizující AI vysokoškolské zkoumání literatury. Podobně jako Anežka Kuzmičová, s níž jsme rozprávěli třeba o tom, kde a jak nalézají potěšení začínající čtenáři, hledá smysl v „prostém spolubytí“ nebo komunitním sdílení.

Teprve tehdy, když opustíme tradiční představu o výlučné hodnotě samotářského čtení, se zřejmě vyjeví terapeutická role literatury a schopnost „dobrého“ a „hlubokého“ čtenářství, které vyhlíží neurovědkyně Maryanne Wolf v knize Čtenáři, vrať se. Mozek a čtení v digitálním světě (2018, česky 2020), již rámují slova spisovatele Davida Ulina: „Čtení je projev rozjímání a odolnosti v krajině rozptylování.“

Milé čtenářstvo, přejeme vám, ať nalézáte záchytné body v krajině rozptylování! A budeme rádi, pokud s námi přijdete sdílet svá rozjímání nebo jen prostě spolupobýt na festival dobrého čtiva Knihlava, který pořádáme první říjnový víkend v Jihlavě.

Blanka Činátlová, redaktorka A2

A2 je nezávislý kritický čtrnáctideník, který reflektuje kulturu v co nejširším pojetí, tedy včetně společenského dění a politiky. Vychází každou druhou středu a má 32 stran novinového formátu.Svým obsahem i přístupem se A2 snaží vytvářet alternativu k hlavnímu proudu, jehož specifika zároveň kriticky reflektuje.