A2 kulturní čtrnáctideník LARP

Donedávna platilo, že kdo sám nelarpuje, kouká na larpy skrz prsty – a možná je tomu tak i dnes. Ačkoli se hranice mezi „machry“ a „šprty“ s popularizací nerdské subkultury v posledních dvou dekádách stala výrazně prostupnější, nedá se říct, že by se rozplynula docela. Možná ji však snáze překračují principy než lidé. To ostatně dokazují i některé texty, na něž narazíte v tomto čísle: LARP (z anglického Live Action Role Play), nebo přinejmenším uvažování o něm, může přesahovat například do divadla, vojenského reenactmentu nebo do politiky. Ale dost možná i mnohem dál. Jestliže larpování vychází z touhy po dobrodružství a hledání linií úniku, co si ti, již byli vedení magnetickou přitažlivostí možných světů nebo únavou z toho našeho, s sebou přinášejí, když se vracejí ze svých výprav zpátky? Nepronikají principy LARPu spolu s nimi hlouběji a hlouběji do našeho světa? Různé rysy larpování nacházíme v oblasti HR, psychoterapie nebo reality shows, ale hraní rolí je také základní strategií pohybu v prostoru vizuálních sociálních sítí, jako je Instagram nebo TikTok, na nichž se lidé pokoušejí předvádět idealizované podoby svých životů. Zneklidňující myšlenka, že svět se larpizuje, která se mi při přípravě tohoto čísla uhnízdila v hlavě, v posledních týdnech díky dění na tuzemské i světové politické scéně značně zmohutněla. Možnost prožít během víkendu malý život by se mohla snadno změnit z prostředku hledání něčeho víc vzrušujícího v nástroj hledání ztracené normality. Podle všeho se totiž může velmi snadno stát, že klidné časy, v nichž jsme museli dobrodružství hledat o víkendech, končí.

A2 je nezávislý kritický čtrnáctideník, který reflektuje kulturu v co nejširším pojetí, tedy včetně společenského dění a politiky. Vychází každou druhou středu a má 32 stran novinového formátu.Svým obsahem i přístupem se A2 snaží vytvářet alternativu k hlavnímu proudu, jehož specifika zároveň kriticky reflektuje.