Říkali mi Gojele

Částečně autobiografický román česko-německého spisovatele Karla von Wetzky se odehrává krátce po druhé světové válce. Dvanáctiletý Heinrich-Adolf má být i se svou matkou odsunut do Německa, vydávají se proto do střediska na severní Moravě, které shromažďuje Němce z českých zemí určené k vysídlení. Shodou okolností a vinou úřednické chyby se ale dostávají do městečka, v němž se soustřeďují přeživší Židé chystající se na cestu do Palestiny.

Matka zde díky své odbornosti získává práci a pro chlapce, později nazývaného Gojele, nastává období plné zvratů, těžkých zkoušek, ale také čas naplněný přátelstvím, nezištnou pomocí a dobrodružstvím. Dosavadní vidění světa a nacistická ideologie, kterou mladému hrdinovi ve škole vtloukali do hlavy, se střetávají s dosud nepoznaným a naprosto odlišným světem Židů, jejich tradic, jazyka, náboženství, ale i kuchyně. Přes zakořeněnost vzájemných zkreslených představ o světě toho druhého a přes nevraživost přecházející často až v nenávist si německý chlapec nachází k židovským obyvatelům městečka cestu – a oni k němu –, učí se jejich jazyk a proniká do kultury, která ho ovlivní na celý život.