Nemám ústa a musím křičet

SLAVNÁ SBÍRKA POVÍDEK JEDNOHO Z NEJORIGINÁLNĚJŠÍCH SPISOVATELŮ ŽÁNRU SCI-FI |

Těchto sedm příběhů, které dnes patří do zlatého fondu literatury science fiction. V titulní povídce, za niž autor v roce 1968 získal cenu Hugo, se pětice lidí ocitá v obřích útrobách počítače, který se po nabytí vlastní inteligence rozhodl obrátit proti svým stvořitelům a nic jim nedarovat.

V dalších vyprávěních se dostaneme na jiné planety, do prapodivného vesmírného cirkusu, nebo naopak do komorního prostředí městského bytu, v němž se usadila zvláštní, nepochopitelná bytost, která nějak souvisí s neutěšeným psychickým stavem hlavního hrdiny.

V závěrečné povídce autor opět nastoluje téma člověk versus stroj, tentokrát při střetu hazardního hráče s nevyzpytatelným hracím automatem v jednom lasvegaském kasinu.

Všechny povídky jsou doplněny čtivými a leckdy i břitkými komentáři, v nichž Ellison popisuje okolnosti jejich vzniku, nechává nahlédnout do svého soukromí a přibližuje, co mu jako autorovi nejvíc leží na srdci.

Ach, Pane Ježíši, dobrý Bože, jestli někdy existoval nějaký Ježíš a jestli existuje nějaký Bůh, prosím prosím prosím, pusť nás odsud, nebo nás zabij. Protože myslím, že v tom okamžiku jsem plně prozřel tak, abych své pochopení dokázal vyjádřit slovy: SUM má v úmyslu držet nás ve svých útrobách věčně, věčně nás bude trápit a trýznit. Stroj k nám cítil takovou nenávist, jakou k nám dosud necítila žádná myslící bytost. A byli jsme bezmocní.