Audiokniha Dáma, která měla ráda čisté záchodky pohladí po duši
2. 11. 2017 10:08 | Patricie Kolohnátková

Originální příběh, dost humoru i zamyšlení a velmi solidní zpracování - tak lze charakterizovat audioknihu Dáma, která měla ráda čisté záchodky. Napsal ji Irsko-americký spisovatel a scénárista James Patrick Donleavy, v její zvukové podobě pak v hlavní roli uslyšíte Petru Špalkovou. Audiokniha vychází v rámci Velkého audioknižního čtvrtku už 2. listopadu. A těšit se je skutečně na co!

Dámu, která měla ráda čisté záchodky lze spíš než románem nazvat díky pouhým 69 stranám (a poslechu něco málo přes 2 hodiny) jako novelou. S jistotou tu lze ale říct, že oč méně slov, o to víc důvodů k zamyšlení. A o čem tedy je? Představte si, že jste žena po čtyřicítce. Pokud jste se narodili stejně dobře jako hlavní hrdinka Jocelyn Guenevere Marchantierová-Jonesová, tak jste do práce nikdy nechodili, a vaším hlavním úkolem tak byla péče o domácnost a rodinu. S tak dobrým původem se to ostatně trochu očekává: špičkové vychování a dostatek peněz umožnily Jocelyn studovat na prestižní univerzitě a zkrátka být tak trochu snob.

Jenomže pak se najednou ukáže, že za častými manželovými přesčasy nestojí hromady práce, ale snaživá, mladá asistentka, která má o dost pevnější ňadra než vy, a s vaší pohádkou, kterou pravidelně doprovázely i litry Martini, je najednou konec. V té době je vám navíc přes 40, takže vyhlídky na nějaké nové, zářné začátky, jsou tak trochu v nedohlednu.

Poslechněte si ukázku Dámy, která měla ráda čisté záchodky, i dalších audioknih, které jsou vybrány do Velkého audioknižního čtvrtku jako 11 hitů podzimní sezóny. Nechybí třeba Coelho nebo Den trifidů.

Protože jste dáma, manžela při rozvodu oškubete jen decentně a začínáte se učit sama žít v tom velkém domě, kde předtím 9 let bydlela celá vaše rodina. Tady to ale všechno teprve začíná. Kvůli pár nešťastným rozhodnutím svého investičního poradce se najednou ocitáte skoro na mizině, takže musíte začít chtě nechtě uvažovat, jak byste si s nulovými pracovními zkušenostmi mohli vydělat aspoň něco. A do toho se šíleně litujete, to je samozřejmé. Když už nemáte ani na elektřinu a telefon a přemýšlíte, jestli ty pilulky na spaní spolykáte dnes, anebo až zítra, zasáhne opět osud, a pak už nic nebude tak, jako dřív.

J. P. Donleavy napsal novelu Dáma, která měla ráda čisté záchodky už v roce 1998, česky pak kniha vyšla v roce 2003. A jde tu v podstatě o tragikomedii, u které vás místy bude mrazit a místy se budete smát nahlas. Ač je hlavní postavou žena, příběh popisuje fenomén, který se v literatuře spíš přisuzuje mužům, a to je druhá míza. Jocelyn tak třeba o půlnoci najdete, jak po láhvi vodky jezdí na své pojízdné sekačce a upravuje zahradu, což ve snobské čtvrti, kde bydlí, rezultuje nejen v pohoršení, ale i v přivolání policie.

Tím nejdůležitějším jsou ale na Dámě, která měla ráda čisté záchodky myšlenky Jocelyn stejně jako vývoj, kterým prochází. Když ji na začátku příběhu poznáme, je to zhýčkaná, rozmazlená dáma z vyšší společnosti, která s vybranou mluvou ohrnuje nos nad kdečím a kdekým včetně svého manžela. Postupně se z ní ale stává žena s přibývajícími roky, co svádí vinu za vše na své okolí, a je čím dál tím víc zapšklá. Z dámy vybraného jazyka se tak postupně mění v ženskou, co říká čím dál nevybíravější věty. I přes všechna úskalí ale na jedno pravidlo úzkostlivě dbá: nikdy by si nedošla na toaletu na místo, kde není vše dokonale uklizené a vyleštěné. A právě to ji nakonec zachrání před jistým bezdomovectvím.

Jak už bylo řečeno výše, vypravěčkou a zároveň hlasem Jocelyn se stala herečka a dabérka Petra Špalková, menší role namluvili skvělí Jan Hartl a Jiří Dvořák. K obsazení je třeba říct, že si na styl hlavní postavy budete muset chvilku zvykat. Špalková totiž předčítá poměrně rozvážně, a pokud jste zvyklí třeba na dynamické dabéry jako Martin Stránský či Filip Švarc, budete možná ze začátku chvílemi přemýšlet, že Dámu vypnete, a už se k ní nevrátíte.

To by ale byla velká škoda: jak příběh plyne, začnete najednou zjišťovat, že je Petra Špalková jednou z nejlepších voleb, jakou si mohli autoři audioknihy vybrat. Přednes v pomalém tempu a přesné důrazy tam, kde je důležité se soustředit, totiž posluchače velmi spolehlivě navádějí po tom nejpodstatnějším. Ještě víc ale Špalkovou oceníte při ironických monolozích či dialozích na hraně suchého britského humoru. Ty totiž svým přednesem dokáže tak bravurně vypointovat, že jsou v jejím podání snad ještě třeskutější než v samotné knize. Pokud tedy nebudete dostatečně opatrní a s Dámou, která měla ráda čisté záchodky, vyrazíte do společnosti, je dost pravděpodobné, že se třeba v autobuse začnete nekontrolovatelně smát.

Hlavní hrdinka Jocelyn je rozmazlená, snobská mrcha, kterou jako literární charakter tak úplně rádi mít nemůžete. Její příběh je ale natolik reálně vykreslený, že vám už záhy dojde, že by se krom pár detailů klidně mohl stát i vám anebo že takovou Jocelyn možná potkáváte každý den na ulici. Na konci pak zkrátka  Joyce držíte všechny čtyři palce, aby jako bezdomovec nakonec neskončila. A za to patří nejen letos zesnulému autorovi J. P. Donleavymu, ale i Petře Špalkové obrovský dík.