Pozadí stránky
Pozadí stránky

Recenze týdne: Ocelový polibek Jeffreyho Deavera je oddechovou detektivkou. Nic míň a nic víc.
2. 3. 2018 11:14 | Patricie Kolohnátková

Recenze týdne: Ocelový polibek Jeffreyho Deavera je oddechovou detektivkou. Nic míň a nic víc.

Návrat dvou skvělých vyšetřovatelů i originální zápletka spojená s moderními technologiemi - to je dvanácté pokračování série o newyorském kriminalistovi Lincolnovi Rhymovi. Příběh z pera populárního autora bestsellerů Jeffreyho Deavera se čte jedním dechem, a tak e-knize s klidem odpustíte i trochu pokulhávající překlad.

Internet věcí je to, oč v Ocelovém polibku v první řadě běží. Děj se točí kolem úvahy, co by se stalo, kdyby se nám tyhle chytré věcičky vymkly z rukou, anebo kdyby jim k tomu přesněji řečeno někdo pomohl a ony by nás místo usnadňování našich životů začaly vraždit.

Vyšetřovatelka Amélie Donaghová je zrovna v obchodním centru v patách podezřelému, když se v eskalátoru otevře poklop do strojovny a běžící motor nešťastníka, který na jezdících schodech ještě před chvílí stál, téměř rozpůlí. Když Amélie těžce zraněnému pomáhá, podezřelý unikne a muž z eskalátoru krátce nato navíc umírá. Vyšetřovatelka se později seznamuje s rodinou oběti, jež má finanční potíže, a tak případ předává svému známému právníkovi, aby s pomocí jejího bývalého parťáka Lincolna Rhyma našel důkazy a pozůstalým vysoudil tučné odškodné.

Tady ale začíná trochu problém. Lincoln si totiž z jejího týmu vypůjčuje ty nejschopnější odborníky a jí tak na pátrání po podezřelém chybí zdroje. Postupně ale začíná být jasné, že spolu případy souvisejí a že budou muset znovu spojit síly, aby vraha, který se mstí všem, co podle něj přespříliš holdují konzumu, dopadli dřív, než přibude další oběť. Čas se ale zatraceně krátí - jak je známo, s jídlem roste chuť a i sérioví vrazi rozestupy mezi jednotlivými vraždami stále zkracují.

Recenze týdne: Ocelový polibek Jeffreyho Deavera je oddechovou detektivkou. Nic míň a nic víc.

Co se nedá americkému autorovi odepřít, je jeho poutavý vypravěčský styl. Ocelový polibek má v papírové verzi téměř 600 stran, detektivní příběh se ale čte tak lehce, že se ani nenadějete a jste na konci. Sympatické je také další setkání s nabručeným Lincolnem Rhymem, jehož ironické, vtipem sršící dialogy s Tomem by někdo mohl tesat do kamene. A k té jeho nabručenosti - vlastně se ani není co divit, pokud jste jako on kvadruplegik, jste upoutáni na kolečkové křeslo a k tomu se musíte potýkat s přísným ošetřovatelem Tomem, který vám kupodivu skleničku whiskey nenalije pokaždé, když si zrovna vzpomene. Pak Lincolnovi vlastně i začínáte rozumět.

Potud je vše skvělé. Druhou stránkou celé knihy je ale jazyk, kde je asi největší problém. Ano, pokud si chcete odpočinout, mystéria jaderné fyziky nejspíš v knihách odhalovat nechcete. Jeffrey Deaver ale používá velmi jednoduché, místy možná až trochu omezené jazykové prostředky. To nemusí být vždycky stoprocentně na škodu, barvitá vyprávění a popisy jako třeba v případě Jussiho Adlera-Olsena nebo Jo Nesba se tu ale prostě nekonají.

Recenze týdne: Ocelový polibek Jeffreyho Deavera je oddechovou detektivkou. Nic míň a nic víc.

Jeffreyho Deavera jsem doposud četla jen v angličtině a tady mě omezená slovní zásoba (asi i díky omezenosti té mojí zásoby) do očí tolik nebila. Ocelový polibek byl ale trochu jiný případ, zkratkovitost a zjednodušování byly místy už trochu za hranou. Možná za to ale tak úplně nemůže Deaver jako autor ne úplně bezchybného překladu a rozhodně na to měly vliv gramatické chyby, jež se v Ocelovém polibku sem tam objevovaly.

I přes drobné nedostatky ale bylo po letech dostaveníčko s Lincolnem Rhymem a Amélií Donaghovou velmi příjemným zpestřením volného času. Pokud si e-knihu nepřečtete, svět se pravděpodobně nezboří a vy si také nebudete muset rvát vlasy, že jste o něco extra zásadního přišli. Jestli ale hledáte oddechovku se sympatickými vyšetřovateli, po Ocelovém polibku s klidem sáhněte.