Příběhy sráče

Chlast, deprese, sex, problémy v práci, se ženskými, zdravím i nedostatkem peněz... a především neustálý vnitřní boj se sebou samým řeší svérázně a nekompromisně hlavní hrdina dvaceti povídek mladého talentovaného prozaika a básníka Jaroslava Irovského (*1985).
Autor, často se ocitající v až tragikomických situacích, vypráví s velkou dávkou sebeironie své (hrdinovy) životní zážitky a příběhy. Jeho nadhled, velmi připomínající naturalistický styl psaní Charlese Bukowského, vás nakonec přesvědčí o tom, že ani v těch nejhorších, nejnepříjemnějších, či nejbizamějších situacích se nemusí život brát úplně vážně.

Jana se nenechala odbýt, přisedla si opět blíž ke mně a položila mi svou malou ruku na pravou nohu. Chytil jsem ji za zápěstí a odtrhnul ji od mého stehna. Vtom se opět otevřely dveře a v nich stál mladý kluk v příšerně dlouhé fialové mikině. Byl o pár čísel menší než já a vzhledově vypadal jako žák sedmé třídy, čemuž bych se nakonec ani nedivil. Všiml si mé ruky položené na Janině zápěstí a okamžitě vytřeštil oči.
„Co se to tu, sakra, děje?“
„Co asi myslíš? Hrajeme si se slečnou na maminku a na tatínka,“ odpověděl jsem s klidem, aniž bych očekával nějaký možný blížící se průser.
„S mojí holkou?“
A průser byl na světě...