Kluci jako my

První český queer adventní kalendář je tady!

Kryštofovi je šestnáct a poslední roky prožil v dětském domově. Když se dozví, že si ho k sobě chtějí vzít pěstouni, připadá si prázdný. Ne, to je lež. Kryštof má radost, kterou provází velký strach. Rázem se ocitá v novém prostředí ve společnosti dalších tří kluků, kteří jsou odteď něco jako nevlastní bráchové. Takhle o nich ale nechce přemýšlet. Obzvlášť když ho jeden z nich tolik přitahuje.

Juliánovi je příjezd nového kluka ukradený. Má svůj život a k tomu dost vlastních starostí, jako třeba minulost, která se mu připomíná v těch nejnevhodnějších chvílích. Takže když pak Kryštofa poprvé uvidí, necítí vůbec nic. Ne, to je lež. Cítí úplně všechno. A jestli ho život něco naučil, tak že silné emoce nejsou nic dobrého. Nejrozumnější by bylo držet se dál, ale… v jednom domě je tak strašně jednoduché ocitnout se blízko.

Příběh provoněný cukrovím, který si můžete prožít den po dni! Čtyři kluci, jedna agama a české Vánoce se vším všudy. Jak snadné je milovat kluka, se kterým bydlíte…?

–––

Tenhle kluk mi nedal nic zadarmo, jako bych i já musela proniknout pod jeho slupku, abych vzápětí objevila, jaký je: láskyplný, tajemný, sebeironický, s hromadou bolístek, moštem posedlý… a hromadu dalších přídavných jmen.
— Eva o psaní Juliána

Ze začátku je Kryštof hodně vyděšený a vznětlivý, má problémy někomu důvěřovat. Ale pracuje na tom, učí se otevírat, mít sám sebe rád a taky milovat.
— Klára o psaní Kryštofa