Muž, který četl knihy

Mladý francouzský fotograf se vydává do Palestiny, aby zdokumentoval bombardování v Pásmu Gazy. Jednoho dne, když se prochází zapadlými uličkami města, narazí na starého muže obklopeného knihami, jenž sedí na zápraží svého obchodu. Když se ho chystá vyfotografovat, muž zvedne oči a zeptá se, zda si chce vyslechnout jeho příběh. Knihy, které drží v rukou, totiž nejsou jen předměty – jsou to fragmenty života, střípky paměti. „Copak se za každým pohledem neskrývá příběh? Příběh jednoho života? Příběh celého národa?“ zašeptá. Tak začíná palestinská odysea muže, pro nějž slova představují útočiště, lásku k vlasti, ale i formu odporu.

Jeho hlas nás provází labyrintem dějin i lidského života – od exodu po vězení, od politické angažovanosti ke ztrátě iluzí, od divadla k láskám, od dětí, které člověk vidí vyrůstat a žít, až po tragédie, jež mu z náruče vyrvou ty nejbližší. Ve světě, kde bomby chtějí mít poslední slovo, nám připomíná, že knihy jsou naší největší šancí na přežití – ne proto, abychom utíkali před realitou, ale abychom ji dokázali naplno prožít. Muž, který čte uprostřed chaosu, tak vlastně vykonává ten nejradikálnější akt svobody.

Vychází ve 20 zemích

„Při psaní jsem nemyslel na úspěch. Snažil jsem se zůstat věrný hlasu starce, jejž jsem nesl v sobě, věrný myšlence, že knihy mohou stále něco znamenat i poté, co všechno kolem zmizí. Skutečnost, že tomu hlasu chtějí naslouchat i další lidé – za hranicemi zemí i jazyků –, mi v těchto temných časech dodává aspoň trochu naděje.“
Rachid Benzine