Poslední siréna

Přírodovědec a teolog Georg Wilhelm Steller se v roce 1741 připojuje k Velké severní expedici, při níž kapitán Vitus Bering a jeho posádka hledají námořní cestu z Asie do Ameriky. Přestože nikdy nedosáhnou americké pevniny, zapíšou se do historie: Objeví sirénu, nazývanou též ochechule nebo mořská kráva. Zhruba o sto let později vyšle Hampus Furuhjelm, finský guvernér ruského území Aljašky, své muže hledat kostru tohoto mohutného mořského savce, o němž se říká, že zmizel před sto lety. V roce 1952 dostává John Grönvall, restaurátor v dnešním Finském přírodovědném muzeu, za úkol zrenovovat kostru Stellerovy mořské krávy, která je v té době již vyhubená. Poslední siréna je dechberoucím dobrodružstvím napříč staletími a fascinujícím pohledem na téma vymírání živočišných druhů, ale také příběhem velkých lidských ambicí a touhy vzkřísit to, co člověk ve své nevědomosti zničil. Román originálně popisuje dilemata, která před lidstvem stojí, a je vzácným typem díla, jež dokáže měnit lidské postoje.

Vydáno s podporou FILI – Finnish Literature Exchange.

Iida Turpeinenová (1987) je helsinská literární vědkyně, která se věnuje propojení přírodních věd a literatury. Jako autorku ji fascinuje beletristický potenciál vědeckého výzkumu a netradiční příběhy z dějin vědy. Její románový debut Poslední siréna získal cenu deníku Helsingin Sanomat za nejlepší prvotinu, byl nominován na několik dalších prestižních ocenění a přeložen do 28 jazyků. Foto: Susanna Kekkonen