Být Homérem po Joyceovi

Pohled na román optikou jeho současnosti i historie

Má román v naší době ještě šanci? Má stále čím zaujmout? Dokáže si uhájit svůj status a hranice? Jak jeho hranice vymezit? Román je žánrový a stylový mnohožrout, nikoli však všežravec. Dokáže absorbovat velký počet jiných žánrů a stylů, ale nikdy bezdůvodně. Nebo jinak: sice podvraťák, ale pořád je to pes, žádný kočkopes. Modernismu se téměř podařilo román zabít, naštěstí ne úplně. — Ukázat člověka v totalitě světa a proměnách života. Představit svět jako jeviště, které člověk svým životem přetváří v epické dějiště. To pořád umí pouze román. Přitom současně platí, že k tomu všemu se nelze dostat jinou cestou než skrze jeho čtení. Čtení románu — stav blažené úplnosti.

Knihu tvoří dvě části — ta první je souhrnným pohledem na román z hlediska jeho současného stavu, jakož i historie; ta druhá obsahuje dílčí poznámky z let 2003—2023, uspořádané do sedmi tematických oddílů.

–––

— Joyce se snažil zabít román a téměř se mu to povedlo. To „téměř“ je samozřejmě důležité. (Jerzy Pilch)
— Ne, nepovedlo. Sláva!