Žítkovské bohyně

Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele — její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…

Komentář Kateřiny Tučkové
Převedení knihy o žítkovských bohyních do formátu audioknihy mě nesmírně potěšilo. Když jsem navštívila studio, a když jsem posléze poslouchala výsledné nahrávky, uvědomovala jsem si najednou širší rozměr příběhu, životnost postav a hlavně jejich nezávislost na mně. Bylo to trochu zvláštní zjištění, protože doposud jsem je považovala za součást svojí duše - a najednou si žijí svým vlastním životem! Ale vzhledem k tomu, že ten život jim vdechla Tereza Bebarová, a udělala to zvlášť jemným a citlivým způsobem, jsem za to zjištění ráda. Její práce – a samozřejmě také práce pana Miroslava Táborského - ten text posunula do jiné, nové a bohaté roviny. Jsem si jistá, že nahrávka potěší nejen ty, kteří upřednostňují poslech textu, ale i ty, kterým se třeba příběh o žítkovských bohyních líbil v tištěné podobě. Velkou radost mi udělala také hudební konzultace s M. Trtkovou a sborem Čečera ze Starého Hrozenkova.

Kateřina Tučková (1980) vystudovala dějiny umění a český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, v současné době je doktorandkou Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a pracuje jako kurátorka. Beletristicky debutovala v časopise Tvar v roce 2003, její knižní prvotinou se stala novela Montespaniáda (Větrné mlýny, 2006). Ale teprve svou druhou knihou, románem Vyhnání Gerty Schnirch (Host, 2009) pojednávajícím o poválečném divokém odsunu československých Němců, upoutala pozornost širší veřejnosti. Za tuto knihu byla nominována na Cenu Jiřího Ortena a Cenu Josefa Škvoreckého, nakonec ale získala čtenářskou cenu Magnesia Litera za rok 2010. Ve své třetí knize nazvané Žítkovské bohyně (Host, 2012) se autorka znovu zaměřila na českou historii – v románu zachytila skutečností inspirovaný příběh výjimečného rodu léčitelek z Bílých Karpat. Více informací o autorčině tvorbě naleznete na www.katerina-tuckova.cz a www.arskontakt.org.

Žítkovské bohyně - fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie z pera Kateřiny Tučkové. Čtou Miroslav Táborský a Tereza Bebarová.