Děkuji, Bon Jovi

26. května roku 2007 mně písnička Thank You for Loving Me skupiny Bon Jovi zachránila život. Hudba téhle úžasné skupiny mně život i zcela změnila, provází mě každým dnem, naučila mne se znovu smát a radovat. Díky ní jsem se dokázala vrátit ke svým snům, našla jsem zase samu sebe pod nánosy špíny z minulých let. Nikdy pro mě nikdo neudělal tolik jako Bon Jovi, byť oni o tom vlastně nemají ani tušení. Vím, že existuje spousta jiné krásné hudby, hodně dalších dobrých kapel, ale Bon Jovi pro mě již navždy zůstanou ti nejlepší.

Doposud jsem se jim všemi mně známými prostředky snažila alespoň poděkovat, ale do dnešního dne se, bohužel, nepovedlo. A proto vznikla tahle knížečka, abych jim alespoň tímto způsobem vyjádřila svou vděčnost.

Vím, že můj styl psaní není nic moc, má slovní zásoba je velmi omezená, ale potřeba poděkovat je silnější, než cokoli jiného.

Můj příběh může někomu připadat velmi šílený. Ale třeba si ho přečte i někdo, komu pomůže. Kdokoli se může dostat do podobné situace jako já, kdy už dokáže vnímat jen to špatné a potřebuje pomoc. A už jen to, že je někde na světě člověk, jenž něco podobného prožil, dokáže leckdy pomoct víc než například medikamenty.

Někoho možná napadne, proč René. Kdysi, než jsem se narodila, se mí rodiče rozhodovali mezi dvěma jmény. Nedalo mně to a musela jsem si to druhé vyzkoušet.