Úsměvy letní noci

Na padesátá léta minulého století Ingmar Bergman nezřídka vzpomínal jako na nejšťastnější část svého života. Strávil je převážně v jihošvédském Malmö, kde úspěšně působil jako režisér a umělecký šéf tamějšího Městského divadla. Právě tam kolem sebe shromáždil pověstnou hereckou „stáj“, jejíž členové (např. Harriet Anderssonová, Bibi Anderssonová, Gunnel Lindblomová, Ingrid Thulinová, Naima Wifstrandová, Max von Sydow, Gunnar Björnstrand či Allan Edwall) si vysloužili herecké ostruhy nejen na prknech zmíněné divadelní scény, ale i v četných rolích v Bergmanových převážně autorských filmech. Obsadil je i do tří snímků, jejichž literární verze (tzv. filmové povídky) vycházejí v tomto svazku: Večer kejklířů (1953), Úsměvy letní noci (1955) a Tvář (1958). Všechna tři díla (první a poslední lze označit za tragikomedie, kdežto Úsměvy jsou považovány za Bergmanovu nejúspěšnější veselohru) se odehrávají v minulosti, v devatenáctém století a na přelomu století devatenáctého a dvacátého. Jejich témata, v neposlední řadě nebezpečná úskalí partnerských vztahů mužů a žen, jsou však nenostalgicky dnešní a stále aktuální.