Moje temné srdce

Moje temné srdce je napínavý psychologický thriller o posedlosti a pomstě. Je to příběh mladého muže, který se snaží zjistit, proč jeho matka před dávnými lety beze stopy zmizela a kdo je vlastně zodpovědný za to, že v dětství osiřel. Svého otce totiž nikdy nepoznal.
Při rozkrývání střípků dvacet let zasuté minulosti Aleksi Kivi zjistí, že jeho matka krátce před zmizením udržovala vztah se svým zaměstnavatelem a dnes pohádkově bohatým podnikatelem Henrikem Saarinenem. Aleksi tuší, že tenhle samolibý nadutec má se zmizením jeho matky něco společného. Aby se k podnikateli dostal blíž a dobral se jistoty, nechá se zaměstnat na Saarinenově venkovském sídle u moře jako údržbář a domovník. Získává sice čím dál víc podezřelých indicií, ale zároveň si pátrání pořádně zkomplikuje vášnivým vztahem se Saarinenovou výstřední dcerou Amandou a konfliktem s rodinným šoférem Markusem Harmalou. Do hry také podstatně zasáhne penzionovaný policista Ketomaa, který kdysi vedl neúspěšné vyšetřování matčina zmizení a jehož si Saarinen zrovna najal jako soukromé očko. Umanutý Aleksi se ocitá na tenkém ledu, jeho původní záměry se ze dne na den rozpadnou jako domeček z karet a on sám se přestává orientovat, komu a čemu lze věřit a na koho spoléhat.

O autorovi

Finský spisovatel Antti Tuomainen (nar. 1971) žije v Helsinkách. V minulosti se živil jako reklamní textař a kreativec. V současnosti je vedle vlastní tvorby činný také jako nezávislý redaktor, mj. soustavně spolupracuje s nejstarším a nejčtenějším finským lifestylovým magazínem Image. Tuomainenova prvotina Doufám, že zabiják (Tappaja, toivoakseni) z roku 2006 je příběh zadluženého muže, který se nechá najmout jako zabiják, třebaže o svém úkolu pochybuje. Vyprávění přerůstá takřka v esej o pomstychtivosti, právu a odpovědnosti. Román Strážce mého bratra (Veljeni vartija) z roku 2009 vypráví o dědovi, otci a synech, kteří jsou všichni dohnáni ke spáchání zločinu. Největšího úspěchu se Tuomainen dočkal se svým třetím a zatím posledním románem Léčitel (Parantaja) zroku 2010, jejž zasadil do Helsinek blízké budoucnosti, ochromených chaosem po prudké změně klimatu. V roce 2011 za něj Tuomainen obdržel prestižní cenu Vuodenjohtolanka (volně přeloženo Stopa roku) udělovanou finským Klubem přátel detektivek.
Tuomainen, kritikou řazený k autorům noir detektivek, si mezi fanoušky krimi žánru rychle vydobyl oblibu především pro svůj řízný styl plný svižných dialogů i výstižných charakterizací hlavních postav, jakož i pro neotřelost témat, napínavost a nápadité přesahy do jiných literárních žánrů.